Příběhy

Pamatujete na kolo Favorit?Legenda je zpátky!

Kateřina Kotalová

Legenda je zpátky!

„Chceš-li vědět, co je dřina, kup si kolo Ukrajina, chceš-li letět jako šíp, kup si kolo Favorit,“ říkalo se za totáče o legendách mezi bicykly, přičemž tehdejší Favorit si vysloužil ještě jednu říkanku. Povídalo se o tom, že kolo značky Favorit stačí jednou vzít a zahodit. Hezky se to rýmovalo, ale pravda to nebyla. Modré kolo s tenkými rámy a typickými berany měl každý druhý a dodnes jej mnozí opatrují na půdách, ve sklepech, v garážích. Co na tom, že na něj padl prach, duše léty zpustla a řetěz pokryl rez, s Favoritem se těžko loučí. Vždyť na těch beranech je vtištěno tolik vzpomínek. Měl je i RICHARD GALOVIČ (38), který se před pěti lety rozhodl, že obnoví zašlou slávu Favoritu. Díky němu dnes legenda ožila. Radost z toho vedle pamětníků měl i pan FRANTIŠEK BABICKÝ (†80), mechanik, který výrobě slavných kol zasvětil takřka celý život. Ještě nedávno nám o Favoritu nadšeně vyprávěl, tyto řádky si už bohužel nepřečte.

Kolo Favorit bylo pro konstruktéra Františka Babického mnohem víc než jen rám s berany. Chvíli, kdy poprvé vstoupil do dílny, si vybavil přesně i po dlouhých šedesáti letech. „Nastoupil jsem brzy po vojně, tedy po Vánocích 1956. Pamatuji se, že to byla malá místnost se dvěma svěráky a polní výhní, které se tehdy říkalo feldšmída. Začínal jsem zde u pana Haška, který byl tehdy velkou osobností. Zezačátku jsme spolu trochu bojovali, ale když jsem ho blíže poznal, ukázalo se, že je to opravdu dobrý řemeslník, třeba s výhní to uměl jako nikdo,započal svoje vyprávění stařičký pan Babický. Zdravíčko viditelně dosluhovalo, ale jakmile se vyslovilo kouzelné slůvko Favorit, jeho oči se pojednou rozzářily. Trochu se posunul na nemocniční posteli a vrátil se ve vzpomínkách do doby, kdy na vlastní zdraví neměl ani pomyšlení. V dílně trávil mnoho hodin denně a pracoval povětšinou na sestavování kol pro československou reprezentaci. Princip výroby byl takový, že vývojové oddělení navrhovalo typy pro sériovou výrobu i pro speciální dílnu. V sériovce pracovali s modernějším vybavením kvůli rychlosti, my jsme dělali všechno ručně. Mistr, pan Hašek, byl vyučen u Periče, takže věděl, vzpomínal ještě v polovici dubna mechanik tělem a duší. Škola od Antonína Periče, který po první světové válce patřil k nejlepším českým cyklistům, několikrát získal i titul mistra republiky a především se proslavil jako konstruktér nadčasových jízdních kol, to tehdy bylo něco. „Když jsem do dílny nastoupil, byli jsme zde čtyři. Já spolu s panem Haškem v dílně, pan František Sedlák v opravně a slečna Jana na administrativě. Naše speciální dílna nejdříve fungovala také jako opravna. Stavěli jsme všechno, co si žádaly oddíly a reprezentace. Závodní kola na silnici i na dráhu a třeba i krasojezdecká kola. V začátcích jsme vyrobili desítky speciálů ročně. Postupem času se vybudovala nová výrobní hala a hned to bylo vše veselejší. Při navrhování na nás mysleli a dostali jsme nové prostory i s moderním vybavením, vím, že v jednu dobu nás tam bylo až deset. Naopak když jsem ve Favoritu končil, byl jsem tam již sám, při vzpomínce na neslavný konec Favoritu lehce posmutněl.

František Babický v dobách největší slávy Favoritu.

Do důchodu odešel v polovině sedmadevadesátého roku, nedlouho po oslavě svých jednašedesátých narozenin. Tehdy byl Favorit na konci s dechem, přestože oficiální bankrot vyhlásil až o čtyři roky později. „Byla to moje srdcová záležitost a nebylo jednoduché bezmocně pozorovat, jak se vše blíží ke svému konci. Byl jsem tam 40 let, když se nad tím takhle zamýšlím, tak to vlastně znamená celý můj život. Opravdu jsem svůj život zasvětil Favoritu. A kolik jsem postavil kol? Odhadem bych řekl tisíce, ale jistě to nevím. Jenom pro reprezentaci jsem stavěl 20 let každý rok padesát speciálů,začal počítat »favorácký« mechanik. Ostatně na chvíle, kdy s reprezentací obrážel jeden závod za druhým, vzpomínal ze všeho nejraději. „Mohl jsem být u celého příběhu každého kola, které jsem postavil. Přes první nákresy a požadavky závodníků, samotnou stavbu, až k medailím, které na nich kluci vyhrávali, jeho ústa se najednou trochu našpulila a v jeho tváři se na chvíli objevil mladý kluk s kulišáckým nápadem. Hlavou se mu totiž právě honily historky s našimi závodníky. „Dobře si pamatuji, jak jsem jednou na soustředění na Malé Skále dostal povolení od tehdejšího trenéra pana Menharta vyvést závodníky do biografu. Samozřejmě žádné kino se nekonalo, naše první kroky vedly do restaurace a moc dobře jsme se bavili. Večerku jsme prošvihli, ale jelikož jsem měl kluky na starost, tak jsem ve dvanáct zavelel k odjezdu. Ne všichni však měli chuť jít spát, takže jsme do hotelu nedorazili kompletní, vrásky kolem jeho očí se v lišáckém úsměvu ještě trochu prohloubily, „při příjezdu pan Menhart jen zkontroloval hodinky, zhasl lampičku, popřál dobrou noc a bylo. Druhý den ráno se zdálo, že je vše v pořádku, snídani stihli všichni, takže jsme se začali připravovat k tréninku. Před odjezdem pan Menhart stoupl před celý mančaft a klidně jim oznámil, že místo plánovaných 110 km dnes pojedou 220 km. To byla po prohýřeném večeru samozřejmě velká rána, navíc trasa byla samý kopec. Kluci odpadávali, ovšem trenér Menhart je v tom nechal pěkně vykoupat. Žádné zastávky, žádná pomoc. Ať si poradí, večer byli hrdinové, tak proč ne dnes, zasmál se pojednou na plné kolo.

Na časy s českou reprezentací vzpomínal František Babický rád do konce svých dní. (foto: archiv F. Babického)

Na Františku Babickém bylo v tu chvíli vidět, že kdyby jen trochu mohl, ze všeho nejradši by vyskočil do sedla a šlápnul do pedálů. „Myslím, že výjimečnost kol, která jsme stavěli, byla v ruční práci a v pečlivosti, kterou jsme do nich všichni vkládali. Snažili jsme se inovovat a hledat stále lepší řešení, třeba i tím, že jsme odkoukávali fígle od zahraničních kolegů. Byla to dobrá řemeslnická práce, krása, ladnost a všechno tohle spojené v dokonalé jednoduchosti, zadíval se z okna rokycanské nemocnice. Před lety by zcela jistě po chvíli pozorování nějaké „berany“ spatřil, dnes by to muselo být veliké štěstí.

Druhý dech

Už brzy by pohled na slavnou legendu v ulicích nemusel být pouhým déjà vu. Slovenský podnikatel Richard Galovič se totiž rozhodl, že značku Favorit postaví opět na nohy. Ano, pár takových už tady bylo, ale zdá se, že Galovič to s Favoritem myslí vážně. Do znovuzrození slavných bicyklů už vložil vedle tisíců hodin svého času na třicet šest milionů korun, a přestože přiznává, že na prvopočátku kalkuloval s nižšími ciframi, Favorit mu uhranul natolik, že kvůli zlepšování jeho vlastností hodlá sáhnout do kapes ještě o trochu hlouběji.

Favorit v novém kabátě (foto: Favorit)

Za obnovu kola Favorit přitom může náhoda, nesnesitelné pražské kolony a neobyčejná žena. „Sešlo se to. Žil jsem v Praze už několik let a štvalo mě, jak jsem neustále stál v koloně a jezdit přeplněnými tramvajemi na důležité obchodní schůzky není obzvlášť v létě právě nejpříjemnější. Tak jsem se rozhodl, že budu jezdit na kole. Zavolal jsem tátovi, že bych si přijel do Bratislavy pro svého starého Favorita, a on mi řekl, že už ho vyhodil. A tak jsem začal zjišťovat, kde by se dal koupit nový Favorit a zjistil jsem, že firma skončila v konkurzu,líčí jeden z okamžiků, které rozhodly o nové budoucnosti slavného kola. Ten druhý nastolila žena jeho srdci nejbližší. Máma. „Bylo jí zrovna šedesát pět, když se mi přiznala, že by zase chtěla jezdit na kole. Tehdy jsem dělal několik měsíců průzkum, jaké bych jí mohl pořídit. Zjistil jsem, že kolo, jaké by mohla používat, neexistuje. Takové, kde by nemusela přemýšlet, jak řadit, nemusela mazat řetěz, riskovat, že řetěz spadne, kde by nemusela riskovat defekt. Kde by to kolo bylo do deseti kil, aby se nemusela tahat s dvacetikilovým. Zjistil jsem, že takové kolo neexistuje. A tak jsem se začal zajímat o získání značky Favorit. Správce konkurzní podstaty ochranou známku nabídl k prodeji v dražbě. Ozval jsem se a dal pětimilionovou nabídku. To bylo v roce 2011, prozrazuje zákulisí renesance kdysi tolik populárních „beranů“. Značku získal, ale to bylo všechno. Z původní fabriky nezbylo nic, všechno bylo rozebrané, lidé rozesetí po dílnách napříč republikou, nebo v důchodu. Musel začít na zelené louce. „Celý proces byl zdlouhavý, nevěděli jsme, co nás čeká, jak dlouho to bude trvat a kolik to bude stát. Na jednu stranu to byla obrovská výhoda, protože jsme si mohli nakreslit, co jsme chtěli a využít technologie, jaké jsme chtěli. Ale s tou značkou šel i odkaz doby a ten jsme ctili. Bylo pro nás důležité, aby žilo dál to, co bylo pro Favorit specifické. Najal jsem odborníky na definici značky, pomohli mi zorientovat se. Pak začaly práce na produktu, designové studie na pohon ramenem, kotoučové brzdy, začali jsme experimentovat s elektronikou. Paralelně se zkoušely designy sedla, technologie pneumatik, které jsou odolné vůči defektům, různé geometrie rámů. Prototyp jsme sestavili až na pátý pokus, pokaždé se našly chyby nebo nedostatky, vzpomíná na počáteční těžkosti Richard Galovič. I výroba trvala déle, než jsme předpokládali. Měl jsem požadavek mít vlastní výrobu a bezpodmínečně v Česku. Hledali jsme prostory, kde bychom mohli vyrábět. Našli jsme výrobu v Jeseníkách, ale bylo to pro management obtížné, jsou to 4 hodiny cesty z Prahy. Kvůli specifickým komplikacím v Jeseníku, jsme se rozhodli, že se přesuneme do Rokycan, do původní dílny Favoritu. Favorit patří do Rokycan, vždyť tam se kola vyrábí od roku 1922, dodává Galovič s tím, že si je sice vědom toho, že nebýt jeho zásad, výroba v Číně by ho vyšla nesrovnatelně levněji. Toho ale bohdá nebude… „Určitě bych si ušetřil spoustu starostí, ale nedržel bych v rukách jádro podnikání. A neměl bych stoprocentní kontrolu nad tím, co se ve firmě děje. Asijská cesta je nejjednodušší, tam pošlete malůvky, oni pošlou zabalené hotová kola. Tady uděláte nějakou dokončovací montáž, tím prohlásíte, že je to produkt EU, jako to dělají ostatní. Ale o tom kole nevíte nic. Naše cesta je delší, finančně náročnější, ale jediná správná podle mě, tvrdí skálopevně.

Richard Galovič

Nový Favorit na první pohled možná od starého nerozeznáte. Na ten druhý už ale bezpečně ano. Technologicky je úplně někde jinde. Má řemen místo řetězu, který prý nikdy nespadne, nepřetrhne se, nemusí se mazat a je mnohem lehčí. Na novém Favoritu je jen jedna přehazovačka, a tak nemusíte přemýšlet, jestli přehazujete vepředu nebo vzadu, doleva na vyšší, doprava na nižší převod, nebo obráceně. „Nostalgie není všechno, je to krása, kvalita a jednoduchost. Lehce vysvětlím svojí mamce, že už nepotřebuje šest páček, aby přehodila, nebo zabrzdila, vypočítává moderní prvky vymazleného kola, které sbírá jedno designové ocenění za druhým. Maminka si na to své počkala čtyři roky, ale vyplatilo se.

Pro každého tenhle Favorit ale není. Jeho cena totiž začíná na čtyřiašedesáti tisících korunách. „Může se to zdát moc, ale vždyť v době své největší slávy stál také dvoj nebo trojnásobek průměrné mzdy. Nejde to vyrobit levněji, kdyby to šlo, rádi to uděláme. Nechci dělat kompromisy. Mám rád prvotřídní výrobky, špičkovou kvalitu, špičkový servis. Život je přece příliš krátký na to, abychom žili v kompromisech, hájí cenu kola jeho nový otec. Na to svoje kolo si počkáte šest až dvanáct týdnů, vznikne totiž přímo na míru. Sériová výroba se u nového Favoritu totiž nepěstuje a objednat si jej můžete jedině přes oficiální internetové stránky značky, nebo v showroomu na pražských Vinohradech. Důvod je jednoduchý. „Jedině tak si mohou být lidé stoprocentně jistí, že nekupují padělek. Originál Favorit jinde než u nás neseženou, vysvětluje Galovič.

Přestože plánuje, že si ještě letos svého zákazníka najdou čtyři stovky Favoritů, nepočítá s výdělkem ani vrácením investice, kterou pokryl vlastními úsporami a vklady investorů. „Dělám to, protože mě to baví. Největší riziko je sedět a nic nedělat. Pořád se dívám na svůj život, jako bych měl 80 let a zpětně se ohlížím na 38letého chlapa, co by měl udělat, aby jednou nelitoval, co mohl udělat. Chci žít naplno a využít všechny možnosti, které mi život nabízí. Já nevím, jestli všechno vyjde podle představ, ale ten projekt je tak zajímavý, že to za ten pokus stojí. Nikdy nevím, kam mě to posune. Díky Favoritu jsem poznal obrovské množství zajímavých osobností, řešil problémy a úlohy, které ještě nikdo před náma nezvádnul,uzavírá Richard Galovič a za pár okamžiků nasedá na svůj Favorit bílé barvy, obejme kožené berany a vyráží vstříc zacpaným pražským ulicím.

Diskuze